Miroslav Kavij k umělcům z demonstrací

2019 06 18 162019 06 18 17OZHOVOR Vedoucí komunista řeže umělce z demonstrací: „Elita národa“. Svou skutečnou, proměnlivou a přizpůsobující se tvář dokázali nejen v roce 1989. Útok na současného premiéra není jen tak. Posunul důstojné žití člověka, přidal seniorům.

Komu slouží rozkradení republiky a šláplo se na „penězovody“? Odkazování na StB je směšné, protože se všeobecně vědělo, s čím jde Andrej Babiš do politiky. Ostatně, kdo všechno byl ve Státní bezpečnosti, když řada materiálů je nenávratně skartována? Strach z otevřených kauz a zločinů při privatizaci, to je možná to, co žene umělce, údajnou „elitu národa“, spolu se studenty degradovaného školství do ulic a na náměstí. A landsmanšaft u nás? Pro koho je Německo vzorem všech ctností, místo aby se požadovaly válečné reparace, tak jako je tomu v jiných státech. To vše najdete v rozhovoru s Miroslavem Kavijem, předsedou plzeňské krajské organizace a člena ústředního výboru KSČM.

Co říkáte na předsedu vlády a jeho problémy – nyní i s Bruselem? Nemá se levice od něj jednoznačně odklonit?

Názor na oligarchu a předsedu vlády Andreje Babiše můžeme mít různý. Skutečností je, že do politiky vstoupil s příslibem pojmenování viníků rozkradení republiky, rozkrytí mafiánského prostředí a kmotrů politických stran.

Další skutečností zůstává, že lidé jej zvolili s vědomím jeho minulosti, možné spolupráce s StB. Jenže zatímco u něj je to nepřekonatelná překážka – u kandidáta na prezidenta republiky Michala Horáčka, který byl údajným agentem StB, to nevadilo, stejně jako u mnohých jiných. Dozví se ale veřejnost, které osobnosti hýbající po státním převratu českou politickou, ekonomickou a právní scénou byly skutečně agenty Státní bezpečnosti? Nezmizely právě tyto „ryby“ z archivů při skartaci materiálů?

Na rozdíl od předcházejících premiérů je to premiér Babiš, který se snaží posunout výši důchodů seniorů či minimální mzdy blíže k hranici důstojného žití člověka ve 21. století. Levice na rozdíl od pravicových stran dala průchod vzniku vlády, která na rozdíl od dřívějších pravicových vlád má v současné době daleko více plusů než minusů.

Pokud žijeme v právním státě, pak scénáře vládních převratů, jak jej známe z Ukrajiny nebo Slovenska, jsou pro naši zemi nepřijatelné. Pravicové strany skloňující slovo demokracie v každé větě by měly konečně respektovat výsledky voleb. K vlastní sebereflexi by si mohly znovu připomenout, kolik voličů získaly v porovnání s vítěznou stranou.

Demonstrace proti předsedovi vlády, proti ministryni spravedlnosti, proti prezidentovi. Se železnou pravidelností, každý týden. Co se to podle vás děje, nebo je to zanedbatelné?

Přestože slýcháme z úst nejrůznějších představitelů včetně prezidenta republiky, že demonstrace zkrátka k projevům demokracie patří, tak zanedbatelné určitě nejsou.

Jaký je ale skutečný důvod současných protivládních demonstrací? Je za vším skutečně minulost premiéra, zneužití dotací na Čapí hnízdo, které najdeme v každém kraji, možná okrese, v horším případě u některých kmotrů a politiků? Je skutečně další výbuškou možné zneužití evropských dotací pro Agrofert, anebo skrytá podpora obchodní války USA s Čínou? Nejsou narůstající a pokračující demonstrace spíše podivnou občanskou válkou živenou mediálně především Českou televizí, která paradoxně dostává vlastní daň od nás občanů pod pseudonymem koncesionářské poplatky?

Neskrývá se za důvody protestů proti Babišovi obava a strach mnohých politiků z otevření privatizačních kauz na základě Parlamentem nedávno schváleného zákona o nepromlčenlivosti zločinů spáchaných při privatizaci? Není někomu trnem v oku odmítavý postoj vlády ČR k uprchlíkům a její snaha o vyváženou politiku na všechny světové strany?

V čele odporu jsou tradičně umělci, studenti a třeba TOP 09. Má to podle vás svůj smysl?

Umělci – elita národa, jak se mnozí nazývají - byli vždy v jistém smyslu stát ve státě. Svoji skutečnou, proměnlivou a přizpůsobující se tvář dokázali nejednou, nejen v roce 1989.

A proč by nevyužili právě studenty, když politicky zdegradované školství k tomu přímo vybízí? Přidáme-li k tomu zaraženou pubertu pravicové TOP 09 a STAN, na které nezbyly po vzniku Babišovy vlády žádné drobty, tak současné demonstrace smysl dávají. Bohužel ne pro prosté lidi, pro rozvoj oprávněných potřeb občanů, jejich životního růstu. Senioři si budou jistě dlouho pamatovat čtyřicetikorunové navýšení jejich penzí, rovnající se jedné kostce másla z dob vládnutí těchto pravicových stran. Ale co by pro destabilizaci české společnosti a v konečném důsledku i Evropy neudělali!

Václav Klaus mladší představil novou politickou stranu. Co na to říkáte a bude mít podle vás podporu i v regionech?

Původně ohlášený zámysl Václava Klause mladšího o vytvoření politické strany, poté, kdy byl z důvodu nepohodlných názorů a hlasování na půdě Sněmovny vyloučen z ODS, nakonec vyústil „pouze“ v založení politického hnutí Trikolóra.

Nové strany a hnutí se nám v posledních deseti letech rodí jako houby po dešti. Hlavním lákadlem k získání či k přetažení voličů je skoncování s korupcí, pojmenování a potrestání viníků z dob privatizace – rozkradení republiky, bezpečnost občanů. V poslední době obhajoba národních zájmů a vlastenectví.

Jaká je skutečná vůle k pojmenování a potrestání viníků, vidíme nejen na příkladu vysmátého oligarchy Bakaly. Jak pracují naše nezávislé soudy, je vidět na kauzách spojených s existencí politických stran. Vzorem je vlekoucí se patnáctiletý spor s prodejem Lidového domu ČSSD, či uzavření případu tajemné krabice s vínem Davida Ratha. Případ podle tehdejšího mediálního líčení jasný jak facka se táhne osmým rokem.

Mnohé z nově vzniklých stran se tak staly pouze „účelovkami“ s cílem rozdrobit a rozštěpit strany jak levého, tak pravého politického spektra, byť s minimální dobou jejich existence. Důležité je, že splnily politické zadání těch, kteří skutečně řídí naši zemi. Kdo si dnes vzpomene na Věci veřejné a hlavního protagonistu – v tehdejší době mediální hvězdu nejen TV Nova Radka Johna?

Všechny nově vzniklé strany a uskupení mají jedno společné. Uskutečňování změn v rámci vylepšování současného politického systému kapitalismu, s pokračujícím členstvím naší země v EU a NATO. Bohužel bez vystoupení ČR z nereformovatelné EU, ze zločineckého agresivního vojenského spolku NATO v režii USA a změny politického systému v zemi se zásadních pozitivních změn nedočkají ani další generace.

Značka rodiny Klausů, vyražená v pečeti Trikolóra hnutí občanů, je tak pro mnohé zklamané voliče dalším příslibem na změnu ve prospěch občana. Lidé mají v některých věcech bohužel – a naštěstí pro hnutí Trikolóra – krátkou paměť. Rozbití československého státu a hříchy kupónové privatizace, které jsou spojené s bývalým premiérem a prezidentem Klausem, jsou dávno zapomenuty, případně odpuštěny.

Na druhou stranu je více než evidentní, že oba páni Klausové se dnes k řadě otázek v zájmu republiky stavějí více než většina ostatních „demokratických“ stran. Klausovo hnutí v době, kdy jsou lidé stále více frustrováni z politických poměrů a politické kultury, hledají nového spasitele, podporu v regionech zřejmě získá. Na jak dlouho a jak silnou ukáže upřímnost, zásadovost prosazovaných požadavků a cílů, které budou vyjadřovat potřeby voličů.

Do eurovoleb jste vstoupili s razancí mladých tváří, ale neuspěli jste. V čem byl podle vás problém? Právě v těch mladých neznámých tvářích?

Neúspěch v dalších volbách, tentokrát evropských, nebylo pro mnohé naše členy, kteří vnímají skutečnou realitu, žádným překvapením. Stejně jako propad ČSSD, která doplatila navíc na svou spoluúčast ve vládě Andreje Babiše a na politiku ministra zahraničí Petříčka.

V obecné rovině společná „levicová“ kandidátka včetně mladých tváří byla správným krokem, která by se v budoucnu mohla rozšířit o další subjekty, například o Komunistický svaz mládeže. Nejednoznačná odpověď zatím panuje, zda bylo správné umístění mladých kandidátů, do té doby neznámých tváří s minimálními zkušenostmi, v čele. Je třeba připomenout, že o pořadí kandidátů rozhodli na základě tajné volby členové ÚV KSČM.

Volební pokračující propady jsou podle mého názoru důsledkem obsáhlých volebních programů, ne vždy s konkrétním, přesným postojem k dané oblasti. Na rozdíl od jiných stran ne vždy jasně říkáme, jak vnímáme a jaký máme skutečný názor na EU nebo NATO, představující vedle terorismu největší zkázu pro lidskou civilizaci, jaká je jejich pravá politika, komu ve skutečnosti slouží. Podobné je to s postojem k migraci, k neziskovým organizacím financovaným ze zahraničí.

Ne vždy k získání voličů využíváme argumentační důvody pro obhajobu bodů našeho volebního programu.

To vše se promítá i v diskusních pořadech veřejnoprávní televize, která již dávno neslouží zájmům a potřebám obyvatel ČR, či v dalších soukromých TV stanicích, kde máme dostatečný přístup.

Srazy Sudetoněmeckého landsmanšaftu by měly napříště probíhat v České republice. Jaký na to máte názor a co byste organizátorům vzkázal?

Úvahy o srazu Sudetoněmeckého landsmanšaftu jsou pokračováním dlouhodobých provokací vůči našim občanům a současně sklizní plodů takzvané nepolitické politiky prezidenta Havla, která vyústila podpisem Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji v roce 1997.

Není tajemstvím, že především zástupci KDU-ČSL – Herman, Bělobrádek, stejně jako představitelé dalších pravicových stran, u ODS za všechny jmenuji expremiéra Nečase nebo současného předsedu Fialu, za ČSSD Marksovou, mají k tomuto sudetoněmeckému sdružení vztahy více než vřelé a začlenění našeho státu v podobě další spolkové země Německa by přivítali.

Proto ani od nich nemůžeme očekávat, že by otevřeli při přátelských jednáních s krajany téma válečných reparací. Nebyli bychom v současnosti prvním státem – viz Řecko a Polsko. Jenže tím by stanuli lidovci a strany poslanců kolaborujících s tímto sdružením na stejné lodi jako KSČM, která otázku vyřešení válečných reparací pro budoucí mírové soužití prosazuje.

Ale proč by ji také otevírali? Stali jsme se pro Německo montovnou, pracovní kolonií. Naštěstí ne pracujícími zadarmo, ale v lepším případě za třetinové platy v porovnání se Západem.

Mezinárodní dohody platí i pro Sudetoněmecký landsmanšaft, který by měl respektovat uspořádání Evropy na základě dohod vítězných mocností po druhé světové válce.

Ministerstvo zahraničí je tak trochu utržené ze řetězu a nekoordinuje aktivity v zájmu ČR s Hradem. Zvláště se to týká Ukrajiny. Hrozí, že se k nám dostanou vzhledem k většímu náboru pracovníků i pravicoví radikálové velebící Banderu?

Ministerstvo zahraničí – lépe řečeno „klika ČSSD“, dost možná řízená cizími zpravodajskými službami, se ze řetězu utrhla skutečně. Podkuřování Ukrajině, vyostřování vztahů s Ruskou federací ke zmírnění napětí nepřispěje. Ale je to skutečně cílem naší zahraniční politiky, která prosazuje politiku agresivního válečného spolku NATO, jehož „elita“ se nikterak netají svými válečnými plány na Putinovo Rusko? Zahraniční politika v podání jejího současného ministra Petříčka je jedním z důvodů volebních debaklů ČSSD, která po posledních volbách do Evropského parlamentu zde nemá svého europoslance!

Nadměrný a upřednostňovaný nábor pracovníků z Ukrajiny problém samozřejmě představuje. Kromě otázek bezpečnosti umožňuje zaměstnavatelům „uměle snižovat“ cenu práce našich občanů na trhu práce.