Čína vynese tři trumfy ve válce proti USA

Ivan Danilov

2019 05 20 08kontextu vyostření ekonomické války mezi USA a Čínou se aktivizovaly diskuse o tom, jakým způsobem může Peking čelit ekonomické moci USA, když světová ekonomika je stále ještě závislá na americkém dolaru jako na hlavní měně v mezinárodním obchodu.

2019 05 22 01Uzavření amerických trhů také může způsobit čínským společnostem orientovaným na export vážné škody.

Hlavní zahraničně-politické médium ČLR The Global Times poukazuje na „tři trumfy“, jichž může Peking využít, aby přinejmenším vyrovnal šance v boji s Trumpovou administrativou a způsobil americké ekonomice citelné škody, které možná přimějí oponenta k tomu, aby dočasně zmírnil své ambice.

V článku profesora Čínské lidové univerzity zveřejněném v listu The Global Times se uvádějí následující „trumfy“:

  • embargo na dodávky kovů vzácných zemin do USA,
  • blokování přístupu amerických společností na čínský trh,
  • využití čínské portefeuille amerických státních obligací ke stržení trhu amerických státních dluhopisů.

Každý z těchto „trumfů“ je třeba rozebrat podrobněji, jak z hlediska působení na americkou ekonomiku, tak i z hlediska možných odvetných opatření USA a jejich celkových následků pro světovou ekonomiku.

Zákaz dodávek kovů vzácných zemin do USA bude opravdu dost bolestivou ránou pro americké výrobce elektroniky a celého amerického hi-tech průmyslu. Protože kovy vzácných zemin jsou klíčovými surovinami pro výrobu chytrých telefonů, všelijakých čipů a jiných výrobků s vysokou přidanou hodnotou, které jsou „dojnými krávami“ takových amerických společností, jako jsou Apple a Boeing.

Agentura Reuters, kterou bychom těžko usvědčili ze sympatií k oficiálnímu Pekingu, oznámila: „Spojené státy se znovu rozhodly nezavádět cla na kovy vzácných zemin a další významné minerály z Číny, zdůraznily tím svou závislost na Číně, pokud jde o řadu materiálů užívaných ve všech výrobcích: domácí elektronikou počínaje a konče vojenskou technikou.“

Nedá se říci, že Čína je monopolistou na trhu těchto materiálů, bez čínských dodávek však vznikne na trhu jejich nedostatek se zcela předvídatelnými cenovými následky. Přičemž je pravděpodobné, že některé nedostatkové položky nebude možné nahradit za žádné peníze.

Není to ale tak jednoduché. V případě zavedení podobného embarga narazí Peking na jisté těžkosti technického rázu. Budou-li sankce zavedeny jen proti americkým společnostem, ty budou stejně kupovat potřebné materiály za pomoci japonských nebo evropských zprostředkovatelů, což sníží efektivitu embarga skoro na nulu. A bude-li zaveden totální zákaz exportu, utrpí tím nejen americké, ale i evropské společnosti, což povede k odvetným opatřením ze strany Evropské unie proti čínským vývozcům do Evropy, a to bude pro ČLR velmi bolestivé, zejména v kontextu ekonomické války s USA, která dělá přístup na evropské trhy velmi důležitým pro čínskou ekonomiku.

Z toho vyplývá, že embargo na dodávky kovů vzácných zemin je sice mohutnou zbraní, její využití si ale vyžaduje vysokou přesnost a vážná diplomatická úsilí, aby bylo zabráněno velmi nepříjemným vedlejším účinkům.

Blokování přístupu amerických společností na rychle rostoucí a velmi rozsáhlý čínský trh je druhým trumfem, o němž píše The Global Times. Je třeba ho rozebrat nikoli z ekonomického (i když se to zdá logické), ale z politického hlediska. V případě uplatnění podobných zakazujících opatření bude jejich cíl spočívat nikoli v tom, aby byla americké ekonomice způsobena jakási nepřijatelná škoda, ale v tom, aby veškerá moc lobbystické mašinérie amerického korporativního sektoru začala pracovat proti Donaldu Trumpovi a podporovat jeho politické odpůrce.

Podle odhadů S&P Dow Jones Indices připadá na Asii celkem pouhých 14 procent objemu prodejů velkých amerických společností z indexu S&P 500. Za předpokladu, že na Čínu připadá větší část tohoto objemu, nebude ani úplné zavření čínských trhů žádnou katastrofou. Existuje však několik důležitých nuancí. Zaprvé Čína je pro mnohé americké společnosti jediným (a posledním) bodem růstu prodejů. Tedy, když bude Čína zavřena, nebudou moci ukazovat růst na diagramech pro prezentace.

Zadruhé Čína hraje klíčovou roli v mnoha výrobních řetězcích, které končí prodejem v USA a na jiných trzích. Tedy ztráta přístupu k čínské výrobě bude velmi tvrdou ranou zasazenou konkurenceschopnosti amerických společností na světovém (a dokonce i na americkém) trhu. Zejména v případě, když bude přístup k čínským výrobním kapacitám zcela zachován pro jejich evropské a japonské konkurenty.

V těchto podmínkách budou ohroženy zisky amerických korporací a perspektivy amerického trhu cenných papírů (který je velmi důležitým politickým barometrem kvůli tomu, že úspory mnoha Američanů byly investovány právě do akcií). Tyto problémy je možné se pokusit urovnat přenesením výroby do jiných asijských zemí s levnou pracovní silou a výhodnými podmínkami, to se ale nedá udělat rychle, a bude to riskantní, protože Trump vede obchodní války proti všem, EU počínaje a konče tak loajálními vůči USA zeměmi, jako je Japonsko nebo Indie. V těchto podmínkách budou mít americké společnosti velký zájem o to, aby nebyl Trump zvolen na druhé funkční období, a lobbystické a politické možnosti té části amerického korporativního sektoru, která nejvíce utrpí použitím „čínského trumfu“, mohou skutečně sehrát klíčovou roli v politickém vítězství Trumpových odpůrců.

Třetím trumfem je výprodej čínské portefeuille amerických státních obligací. The Global Times píše: „Čína vlastní přes jeden trilion dolarů ve státních dluhopisech USA. Čína přispěla velkým přínosem ke stabilizaci americké ekonomiky, kdy koupila dluhy USA v době finanční krize v roce 2008. Spojené státy se ocitnou v zoufalém stavu, začne-li Čína bít k zemi sraženého.“ Z toho můžeme vyvodit závěr, že výprodej obligací Peking nejspíše ušetří „na dezert“ – v tom smyslu, že maximální účinek bude podobná akce mít právě v okamžiku další krize na americkém trhu cenných papírů.

Samo o sobě to nebude moci způsobit katastrofální škodu (i když ceny amerických obligací určitě poklesnou), bude-li to ale uděláno v okamžiku největší zranitelnosti USA, může se tato čínská portefeuille stát oním stébélkem, které zlomí hřbet velbloudovi.

V Pekingu si nikdo nemyslí, že se USA dají utlouci čepicemi. Jak správně poznamenal na Twitteru šéfredaktor The Global Times, většina Číňanů souhlasí s tím, že USA jsou silnější než Čína a že Washington se ujal v obchodní válce iniciativy. „Nechceme se ale vzdát a myslíme si, že USA nemohou Čínu zničit. Jsme ochotni snášet jistou bolest, abychom dali USA ponaučení.“

Podle toho, jak bude Čína vynášet své trumfy, bude světová globalizovaná ekonomika praskat ve švech a hroutit se – globalizace jde zpět a nejspíše v konečném důsledku budeme mít docela jiný ekonomický systém, v němž bude více protekcionismu, místo globálního trhu se objeví několik velkých regionálních trhů se svými pravidly, dominujícími měnami, technickými normami a finančními systémy.