klicMEZI NÁMI, KOMUNISTY    10 NEJNOVĚJŠÍCH ČLÁNKŮ   ●   STARŠÍ ČLÁNKY

K novému Progr. KSČM ▬ Jsme i na Parl. listech

Kontakt na nás: nas-restart@post.cz

Janda odborně selhal, ale úspěšně vklouzl

2019 06 21 02Martin Koller

2019 06 21 03edávno mne známí upozornili na článek Jakuba Jandy z 31.5.2019, který mezi odborníky vzbuzuje nemalé obveselení. Jedná se o vzorovou ukázku diletantizace a ideologizace české státní správy a porušení známého rčení o ševci který se má držet svého kopyta.

V případě Jandy pravděpodobně spíš zadku. O to zábavněji a ilustrativněji působí nadšené hodnocení článku řadou čtenářů. Článek je uveden následujícími větami. „Selhali jsme. Armáda USA musí projet. Až bude válka na východě, nelze čekat na noc.“

Svazák Dušan Jasánek by nad tímto výronem aktivistického moudra zavyl nadšením. Janda v článku rozebírá katastrofální situaci z hlediska nekonečných oprav naší dálnice D1 a vnímá ji téměř jako zradu na americké armádě. Evidentně se chce angažovaně zavděčit velkému spojenci, jako aktivní svazák v padesátých letech. Současní eurosvazáci evidentně nejsou nic nového, jen mírně pozměnili rétoriku a klaní se Bruselu a Berlínu místo Moskvě. Ale co se týká aktivity v podlézání, agresivní pitomosti a totalitářství, moc se neliší. Nepochybuji, že Janda je schopen a ochoten fyzicky i morálně vniknout hluboko mezi půlky komukoli. Nicméně z hlediska konvojů je realita zcela jiná a Janda by se neměl míchat do věcí, kterým evidentně nerozumí, natož se o nich rozepisovat, a ještě ohlupovat ostatní občany.

Jestli něco selhává, tak je to zákon, což je v prohnilé EU ovládané vydíratelnými potomky nacistických kolaborantů a přehlídkou morálních nul již zcela běžné. To vše počínaje ilegální afroislámskou migrací, až po selhání morálky a zásad civilizovaného chování, jako základu evropské křesťanské civilizace. A to jsou ty evropské hodnoty v praxi. Dokladem jsou nejen nekonečné stavební projekty, které slouží jako penězovody mezi politiky, stavaři a politiky. Kupodivu kvůli nim se statisícové demonstrace nekonají, přestože podle odborníků jsou všechny stavební obecní i státní projekty a zakázky předraženy o 50 % až 300 %. Nejsem zastáncem, natož sympatizantem Babiše, ani jeho čapího hnízda, ale ve srovnání se zlodějinami na stavbách je to směšná a přehlédnutelná marginálie. Když je nelze přímo výrazně předražit, protahují se práce na rozkopaných ulicích, silnicích a dálnicích do nekonečna a občané mohou jen bezmocně zuřit. A ročně v nich mizí desítky miliard. Podobným produktem EU je celá solární řepková a větrníková ekozlodějina. To však Jandovi nevadí, protože nemístnou kritikou by mohl naštvat ty, kteří udělali z pornoherce státního úředníka, což je samo o sobě dokladem rozvratu státní správy. Proto se drží ideově schválených témat, jako kritika ruské agresivity a oslava našich ochránců. Mimochodem, peníze mizející v podobných demokratických projektech chybí z hlediska kdečeho, včetně obrany a bezpečnosti, která by se bez Jandy, aspoň podle jeho názoru, evidentně zhroutila a nad pražským hradem by asi bez tohoto hrdiny bez bázně, cti a morálky, zavlál místo rudých trenek rudý prapor.

Mýty a fakta

Pravděpodobně nemá smysl stále opakovat do ucpaných uší a nemyslících hlav, že Rusko nemá zájem na válce proti evropským zemím, ale naopak na obchodu s nimi. Co by válkou získalo? Co je v pobaltských republičkách, nebo v Polsku, co Rusko nemá? Stejně pravděpodobně nemá smysl opakovat, že Rusko má téměř dvacetkrát nižší vojenský rozpočet než státy NATO a EU dohromady a již potřetí na rozdíl od nich vojenský rozpočet snížilo. K tomu výrazně slabší armádu. Zato rozvíjí průmysl, zemědělství a úspěšně i populační politiku. Stejně tak, nemá smysl rozebírat naše členství v NATO. Je faktem na základě rozhodnutí politiků zvolených v demokratických volbách českými voliči.

Nicméně je vhodné se podívat na Jandou oslavované konvoje, které nás mají spasit před agresí z východu, tedy asi ruskou, i když reálně neexistuje. Naprostá většina amerických základen v Německu leží na jih od Ašského výběžku. Konkrétně Vilseck, odkud vyráží většina konvojů, leží od něj mírně na jih. Pokud americká armáda směřuje do Polska, logicky by měla využít kvalitních německých dálnic a napojit se na síť nově vybudovaných dálnic v Polsku. Pokud dojde ke střetu s Ruskem, bude to s nadpoloviční pravděpodobností v oblasti Kaliningradu, případně v Pobaltí. Pokud bychom přijali ideologickou a propagandistickou konstrukci o ruské agresi, je z hlediska rozvíjení pozemního útoku na západ geograficky nejvhodnější prostorem Polsko s jeho rovinami. Tudy vedlo Německo opakovaně útoky na Polsko, Rusko a SSSR a tudy byli ve druhé světové válce nacisté hnáni zpět do své třetí říše. Mimochodem, Polsko nemá s Ruskem hranici s výjimkou ruské enklávy v Kaliningradu, která dále hraničí s Běloruskem a Litvou. Proto neexistuje ani pozemní spojení Polska s Pobaltím, které by mohlo být otevřeno pouze útokem NATO na prostor Kaliningradu.

Pokud by američtí vojáci jeli na jih do Rumunska, je situace podobná. Logicky by měli využít kvalitní dálnice v Rakousku, nikoli české věčně rozkopané jakodálnice. Rakousko je sice oficiálně neutrální, nicméně jeho neutralita je tenká jako papír, tenčí už je pouze v případě Švédska. Americké velení by si mohlo povolení k cestě na cvičení přes Rakousko vyžádat. Navíc, pokud by došlo k válce a nebylo by možné použít komunikace v Německu a naší republice, co by NATO dělalo? Čekalo na opravy, nebo vyrazilo přes Rakousko? Tomu snad nevěří ani Janda. Přes naši republiku je to však pohodlnější a levnější. Kromě toho, cesta z Německa do Rumunska po komunikaci je tak dlouhá, že celé řeči o potřebě rychlosti vyznívají jako vtip. Podstatně blíž jsou americké základny v Kosovu a Itálii, odkud lze část transportu realizovat po moři. Navíc se ukazuje, že americká armáda má problémy s kvalitou údržby techniky a náhradními díly, protože několik stovek kilometrů po dálnici stačí k tomu, aby vozidla, která mají odstrašit krvežíznivého nepřítele, odpadala na základě poruch. Jak by to vypadalo v terénu a na bojišti?

Podíváme-li se tedy na trasy amerických konvojů, v případě Polska i Rumunska jedou jaksi obloukem a zajíždějí si. Zde se nelze zbavit dojmu, že nejde o přípravu na bojovou situaci, ale propagandistickou jízdu. Dokladem je i opakované, trapně ubožácké podlézání a oslavování amerických vojenských konvojů ze strany mnohých českých politiků a médií, jaké jsme nezažili ani před listopadem 1989. Ostatně při jedné z mých návštěv knihovny amerického zastupitelského úřadu v devadesátých letech se jeden z tamních pracovníků podivoval nad ubohou a levnou podlézavostí a nedostatkem sebeúcty českých politiků. Za téměř třicet let si Američané na českou morální úroveň, jejímž špičkovým reprezentantem je aktuálně Janda, evidentně zvykli a berou ji jako český standard. Nedovedu si představit obdobnou situaci ani v Německu. Kdyby tam měli oslavovat každý americký konvoj, nedělali by nic jiného.

Musí americká armáda projet?

Samozvaný vojenský a bezpečnostní expert Janda ve svých orgastických výkřicích ve prospěch konvojů přehlédl několik faktů. Především, žádná válka nezačíná najednou. Vždy se připravuje, což se nikdy nepodaří zcela utajit. Na opatření, včetně přesouvání vojsk je času dost. Představa, že Putin se jednoho rána probudí, špatně mu půjdou větry, a tak zavelí ruské armádě k okamžitému útoku směrem na západ, může vzniknout pouze v hlavách odborníků, jako je Janda. Naopak jednou z osvědčených cest k zahájení agrese jsou soustřeďování vojsk a cvičení u hranic cílové země, které mají testovat a narušovat její obranyschopnost a připravit podmínky k nenadálému útoku. Nedávno byl takto testován systém ruské protivzdušné obrany v prostoru Kaliningradu přeletem amerického bezpilotního letounu Global Hawk z Polska za podpory amerického a švédského(!) letounu elektronického boje.

Před teoretickým útokem Ruska nás určitě nezachrání pár stovek plechovek na kolečkách, které by dorazily na bojiště po několika dnech s vyčerpanými řidiči a v neúplných počtech. Nicméně dopravní expert Janda se octl v bezuzdné propagandistické říji zcela mimo realitu. Především, v případě války by policie a vojenská policie do hodiny nemilosrdně vyhnala všechna civilní vozidla z dálnice, případně by je technickými prostředky shodila mimo komunikace, která by poté byla prázdná. Americký, či jiný konvoj by mohl uhánět v obou vozovkách a ve všech pruzích jedním směrem. Vzpurní řidiči navyklí na evropskou demokracii a nedodržování zákonů by mohli dopadnout špatně, možná i hůře. V případě povykování o svých právech a kladení odporu by mohli dostat odpověď pěstí, pažbou, nebo pendrekem, případně dávku ze služební zbraně. Taková je válka. Viděl jsem to v Kuvajtu. Vedle komunikace vyhořelé vraky aut s mrtvolami řidičů, kteří se chtěli cpát do konvoje, ve spojenecké zemi, desítky kilometrů od hranic Iráku, kde se bojovalo.

Nicméně, mimo zoufale mizerné dálniční sítě nelze přehlédnout několik faktorů, kvůli nimž americká armáda nemusí projet. V případě války protivník logicky udeří na letiště a komunikace pomocí různých prostředků shora. Jedním z hlavních cílů budou mosty a křižovatky. Dalším budou logicky centrální zásoby pohonných hmot. Výsledkem bude zpomalení, případně i delší, či kratší zastavení jakékoli dopravy. V první řadě se zhroutí zásobování a poté průmysl, protože lidé se nedostanou do práce. O přebujelé služby moc už zájmu nebude. Takže absolutní chaos i bez použití jaderných zbraní. V případě jejich použití navíc konečná z hlediska komunikační a výpočetní techniky a systémů řízení čehokoli od bank, po vodní čerpadla a elektřinu z důvodu elektromagnetického impulzu. V případě dobře provedených útoků proti komunikacím, nebude možné konvoje dočasně ani odklonit. Takže nějaké Jandovy spěchy při jízdách na velkou vzdálenost jsou v případě reálné válečné situace k smíchu. Ostatně v armádě se čeká, aby se spěchalo, a spěchá, aby se čekalo, jak zní staré vojenské pořekadlo.

Dalším problémem jsou města, kde se nalézají nejen mosty, nadjezdy, tunely a podobné konstrukce, ale k zatarasení stačí zásah, nebo pyrotechnicky připravená destrukce budov v blízkosti komunikace. Panelák tvořený železobetonovou konstrukcí by se z komunikace odstraňoval s obrovskými problémy a maximálním nasazením několik dnů. Z hlediska mostů samozřejmě nelze přehlédnout řeky, které tečou v Evropě obvykle ve směru jih-sever, nebo opačně. Tvoří tudíž přirozenou překážku v pohybu ve směru západ-východ a naopak. Naprostá většina soudobé vojenské techniky neplave. Dokonce ani typy, které původně plavaly, protože dostaly navíc zesílenou balistickou ochranu, těžší výzbroj atp.

Téměř komicky působí Jandovy úvahy o jízdě v noci, na niž nelze čekat. Naopak, armády, pokud možno využívají noc, protože tma, bez ohledu na všemožné noktovizory pomáhá krýt přesuny. Ruský, či jiný průzkum bude mít určitě jednodušší úlohu v pozorování a počítání amerických vozidel ve dne, než v noci. Totéž platí i z hlediska útoku. Stačí v soutěsce kolem dálnice zasáhnout první a poslední vozidlo. Můžeme si připomenout Afghánistán a Čečensko. A nějaké ty průjezdy mezi kopci se na naší dálnici taky najdou, o možnosti odpálení nějaké zeminy z nich a zatarasení komunikace nemluvě. A přesto se konvoje prohánějí po nekvalitních českých komunikacích, po vysokých mostech a českými horami, místo rovin v Polsku a kvalitních dálnic v Rakousku. Možná Rakušani nechtějí na svých komunikacích konvoje, které vytvářejí bezpečnostní rizika. Navíc rakouské vycházejí dráže. Proto se i v míru většina přetížených kamionů táhne z jihu do Německa přes naše území, bez ohledu na naše řidiče a životní prostředí. A nikomu to nevadí, určitě ne zadarmo.

Z výše uvedeného vyplývá, že americké konvoje jsou především propagandistickou záležitostí, nikoli jakýmsi bojovým výcvikem. Můžeme mluvit o zbytečné hrubé nezodpovědnosti a riskování bezpečností našich řidičů. Naštěstí zatím nejsou mrtví. Kdyby jim šlo skutečně o přepravu techniky, realizovali by ji vlaky. Naše armáda měla kdysi vlečkový úřad, možná ještě nějaké zbytky má, kde se zajišťovaly takzvané instradované transporty.

Ostatně, pokud jde Jakubu Jandovi o nápravu problému, nikoli pouze o zviditelňování se jako krále aktivistických podlézavců, lze mu doporučit reálné řešení. Může založit spolek přátel amerických konvojů. Jen preferenčních hlasů dostal k článku přes dva tisíce. Z nich může sestavit tým aktivistů a o víkendech vyrazit na brigádu a přiložit ruku k dílu při opravě D1. Jako pracáky si mohou vzít růžová tanga s nápisem Evropské hodnoty. Bohužel se obávám, že aktivista Janda by si při prvním uchopení krumpáče vyrazil zuby, stejně jako kdysi jemu podobný Dušan Jasánek.

Už fakt, že česká státní správa zaměstnává něco takového a americké úřady ho údajně berou jako partnera, vzbuzuje vážné obavy nejen morálního, ale především bezpečnostního charakteru. Aneb: „Pověz mi, kdo je tvůj kamarád, a já ti povím, kdo jsi.“ Možná je už taky členem Aspen Institutu Allbrightové a Bakaly, jako Hamáček, Pavel, Charanzová a další. To jsme to za třicet let dopracovali.