K novému Progr. KSČM ▬ Jsme i na Parl. listech

klicMEZI NÁMI, KOMUNISTY    Kontakt na nás: nas-restart@post.cz

Poslancov protestný list Americkej veľvyslankyni! “Je najvyšší čas, aby ste sa prestali starať do vnútorných záležitostí Slovenskej republiky”

Poslancov protestný list Americkej veľvyslankyni! “Je najvyšší čas, aby ste sa prestali starať do vnútorných záležitostí Slovenskej republiky”

Opozičný poslanec Ľuboš Blaha odoslal otvorený list Americkej veľvyslankyňi. Podľa poslanca Blahu nás Američania dlhodobo poučujú o ľudských právach. Na druhej strane sa nepozerajú na seba (Blaha tým myslel súčasné agresívne protesty)

Zdroj: Ľuboš Blaha/Facebookhttps://i1.wp.com/picuscapital.sk/wp-content/uploads/2020/06/FB_IMG_1591094442584.jpg?resize=300%2C169&ssl=1 300w, https://i1.wp.com/picuscapital.sk/wp-content/uploads/2020/06/FB_IMG_1591094442584.jpg?resize=1024%2C578&ssl=1 1024w, https://i1.wp.com/picuscapital.sk/wp-content/uploads/2020/06/FB_IMG_1591094442584.jpg?resize=696%2C393&ssl=1 696w, https://i1.wp.com/picuscapital.sk/wp-content/uploads/2020/06/FB_IMG_1591094442584.jpg?resize=1068%2C603&ssl=1 1068w" sizes="(max-width: 696px) 100vw, 696px" width="697" height="393">
Zdroj: Ľuboš Blaha/Facebook

PROTESTNÝ LIST AMERICKEJ VEĽVYSLANKYNI OD POSLANCA NR SR ĽUBOŠA BLAHU

Vážená pani veľvyslankyňa Spojených štátov amerických,

dovoľte, aby som vyjadril svoje hlboké znepokojenie nad porušovaním ľudských práv v Spojených štátoch amerických. Brutálna vražda v Minneapolise, ktorej sa dopustil policajt na nevinnom človeku, otriasla nielen Vašou krajinou, ale aj našimi občanmi na Slovensku.

Sme zdesení z policajného násilia, prenasledovania novinárov a masového chaosu, ktorý v súčasnosti zaplavil Spojené štáty americké.

Vzhľadom na to, čo sa na Vašom území deje, je nepochopiteľné, že práve Vaša krajina má odvahu kritizovať iných za porušovanie ľudských práv. Nedávno som si prečítal, ako USA hodnotia stav ľudských práv na Slovensku.

Vo Vašej správe o ľudských právach sa okrem iného Vaše ministerstvo dopúšťa ťažkej demagógie, keď mňa ako poslanca NR SR obviňuje z antisemitizmu, a to iba preto, že som si dovolil kritizovať Vášho zamestnanca Aarona Singletteryho za jeho arogantný rusofóbny list, ktorý mi adresoval ako vedúcemu Stálej delegácie NR SR v Parlamentnom zhromaždení Rady Európy.

Z Vašej správy o ľudských právach som sa dozvedel, že ho kritizovať nemôžem, lebo má údajne židovský pôvod. To síce s mojou kritikou nijako nesúviselo, ale podľa Vašej správy je to údajný dôkaz o mojom antisemitizme.

Považujem to za urážku a žiadam Vás o ospravedlnenie. Nikdy som necítil ani len náznak nenávisti voči akémukoľvek národu či etniku a Vaše obvinenia sú preto nepodložené, účelové a bezočivé.

Zároveň Vás žiadam, aby ste prestali poučovať o ľudských právach našu suverénnu republiku a radšej sa starali o to, aby vo Vašej krajine policajti nevraždili ľudí, vláda neposielala na protestujúcich armádu a aby sa nezatvárali novinári.

Vy ste tí poslední, ktorí nám Slovákom môžu čokoľvek vyčítať. Pozrite sa, čo robia Vaši policajti a potom iných poučujte o rasizme.

Vážená pani veľvyslankyňa,

liberálna tlač u nás na Slovensku chce navodiť dojem, že za všetko zlé, čo sa deje v USA môže prezident Donald Trump. Akoby jeho výmena zmenila oligarchickú a rasistickú podstatu americkej spoločnosti. Problém je však ďaleko hlbší.

V skutočnosti to nebol Trump, kto vymyslel getá, v ktorých nechávate zahnívať chudobné komunity. Nebol to on, kto vytvoril z USA jednu z najnerovnejších spoločností na svete. Nebol to on, kto uvrhol 40 miliónov ľudí v USA do chudoby.

Nebol to on, kto vynašiel rasizmus a šovinizmus – ten je prítomný v americkej spoločnosti po stáročia, počnúc vyvražďovaním Indiánov; pokračujúc nehanebným otrokárskym systémom a následnou rasovou segregáciou; a končiac imperiálnymi vojnami po celom svete.

Prezident Trump je len symptóm ďaleko závažnejšej choroby, ktorou je Váš oligarchický systém. Ten znemožňuje naplnenie sociálnych práv veľkej časti Vášho obyvateľstva a vytvára také drastické sociálne podmienky, že nie je vôbec prekvapením, že ľudia vo Vašej krajine sa búria.

Je úplne jedno, ktorá z dvoch oligarchických strán vo Vašej krajine vládne – výsledkom je, že ľudské práva bežných Američanov sú systematicky porušované; obrovská sociálna nerovnosť vo Vašej krajine pripomína chudobné africké krajiny; a ľudia trpia. Namiesto toho, aby ste sa starali o ich sociálne práva, vy vediete vojny po celom svete.

My na Slovensku viac nemôžeme mlčať. Minister zahraničných vecí SR Ivan Korčok Vám to nikdy nepovie, lebo mu to jeho mentalita úslužného aparátčika, mysliaceho iba na svoju kariéru, nikdy nedovolí. Dovoľte teda, aby som Vám pravdu napísal ja, slušne a priamo.

Radi poučujete iné národy o ľudských právach. Ukazujete prstom na Ruskú federáciu a zavádzate sankcie. Vyhrážate sa Čínskej ľudovej republike. Zavraždili ste iránskeho generála. Viedli ste útočnú vojnu v Iraku a bombardovali suverénnu Juhosláviu. Organizujete prevraty vo Venezuele a snažíte sa vyhladovať Kubu. Len preto, že tieto krajiny idú svojou vlastnou cestou.

Ako by sa vám páčilo, keby na základe brutálnych udalostí, ktorých sme svedkami v USA, by sa medzinárodná komunita rozhodla uvaliť sankcie voči Vašej krajine za porušovanie ľudských práv?

Bolo by to oprávnené a som presvedčený, že keby sme takúto otázku položili ľuďom na Slovensku v referende, väčšina by odobrila sankcie voči USA.

Vážená pani veľvyslankyňa,

vyprosujem si, aby Vaša vláda používala moje meno vo Vašich demagogických správach o ľudských právach – nikdy som na rozdiel od Vašej vlády žiadne ľudské práva nikomu neporušil.

Naopak, ako človek, ktorému záleží na napĺňaní práv a sociálnych istôt všetkých ľudí na svete, vrátane bežných Američanov, na Vás nalieham, aby ste bezodkladne prestali s porušovaním základných ľudských práv na Vašom území.

Je iróniou, že práve krajina, ktorá sa najviac oháňa slobodou a demokraciou a v ich mene narušuje suverenitu mnohých štátov sveta, je dnes dejiskom flagrantného porušovania všetkých pokrokových predstáv o slobode a demokracii.

Je najvyšší čas, aby ste sa prestali starať do vnútorných záležitostí Slovenskej republiky a namiesto toho pomohli bežným Američanom, ktorých ľudské a sociálne práva sú nehanebne porušované.

S pozdravom

Ľuboš Blaha
poslanec Národnej rady Slovenskej republiky

PODPORTE NAŠU PRÁCU

Revize dějin: Kdo z politiků se nejvíc bratříčkuje se sudeťáky? Nekonečný problém s Němci. Mráz přichází ze Čtvrté říše. Poučení z Henleina. Halík s kamarády na jedné chodbě. Bratři Čižinští i šéf ODS Fiala. 5. kolona č.2?

 

Jiří Kobza - poslanec SPD
Jiří Kobza  (SPD)
30. 5. 2020 ProtiProud
Jiří Kobza analyticky sleduje vývoj česko-německých vztahů, a dává do souvislostí v současnosti stále sílící snahy o revizi poválečných pořádků v naší zemi

V souvislosti s masivní vlnou přepisování našich novodobých dějin včetně moderního obrazoborectví se vrací do popředí otázka historie vývoje podoby česko (československo) – německých vztahů. Anebo, slovy klasika, historie našeho „stýkání a potýkání se s Němci“. Ostatně, již jsem o tomto tématu měl tu čest v Protiproudu publikovat.

Chceme-li tomu porozumět, ponechme stranou vzdálenou historii a odrazme se od zásadního roku 1918.

Velký střet


Bezprostředně po skončení první světové války Němci usazení na našem území požadovali rozdělení země podle etnického klíče a připojení území s německým osídlením k takzvanému Německému Rakousku, respektive přímo k Německu.

21. října 1918 němečtí poslanci z českých zemí odmítli vznik samostatného Československa a oznámili svůj úmysl české země takto rozdělit a vzniklou německou část od nich separovat. 30. října 1918, pak bylo vyhlášeno tzv. Německé Rakousko. Součástí tohoto celku měly být i čtyři „sudetoněmecké“ provincie: Německé Čechy ----.(Deutschböhmen), Sudetsko (Sudetenland), Šumavská župa (Böhmerwaldgau), Německá jižní Morava (Deutschsüdmähren) - a také tři německé exklávy - Brno, Jihlava a Olomouc.

Zásadní antičeskoslovenská a antičeská averze nebyla tedy žádným nacistickým nebo henleinovským specifikem, ale programem českých Němců od samého počátku vzniku naší samostatné republiky. Velice kompromisní návrhy české strany (němečtí ministři v československé vládě, tři převážně samosprávné německé župy, němčina jako druhý oficiální jazyk země, spravedlivá školská a kulturní politika a podobně) čeští Němci rezolutně odmítli.

ČSR se odmítla pohraničních území vzdát s odůvodněním, že nový československý stát nemůže ekonomicky, sociálně ani politicky přežít bez svého pohraničí jinak, než jako protektorát Velkého Německa. Rozhodla se proto pro vojenské obsazení příslušných území. K největším bojům došlo v Mostě, u Postoloprt, v Louce u Litvínova, v Tanvaldu, Jablonci nad Nisou, v Liberci či Chebu. Tvrdě se bojovalo i na Moravě a ve Slezsku - v Bílovci, v Šumperku, v Moravském Berouně, ve Slavonicích, Znojmě a v Mikulově. Šlo o regulérní občanskou válku – navíc s intervencí ze strany Rakouska a jeho armády.

Statut a podobu prvorepublikových hranic nakonec potvrdila dohoda z Versailles z června 1919.

 

 

Sudeťáci před válkou


Sudetoněmecká strana byla založena 1. října 1933 (tedy hned po nástupu Adolfa Hitlera) Konradem Henleinem původně pod názvem Sudetendeutsche Heimatfront (SHF, Sudetoněmecká vlastenecká fronta). Nově vzniklá strana měla navenek hlásat loajalitu k Československu tak, aby byla ze strany státu nenapadnutelná. Zároveň chtěla dosáhnout maxima původních německých národních cílů.

V Německu začalo velké nacistické propagandistické tažení, jehož součástí se stalo Československo a zdejší Hitlerova Pátá kolona, německá menšina. Henleinova vnější politická rétorika dlouho formálně respektovala vnitropolitickou realitu první republiky. Ve svých projevech (až do roku 1937), zdůrazňoval odstup od německého národního socialismu, ujišťoval o loajalitě k Československému státu a zdůrazňoval uznání myšlenky občanských svobod. V roce 1934 Henlein dokonce prohlásil, že odsuzuje jak pangermanismus, tak panslavismus a odsuzuje i fašismus, nacismus a bezbřehý liberalismus. Doslova řekl: „Říkám jasně, že jsem s hitlerismem nikdy neměl a nemám nic společného. Německý nacionální socialismus končí pro nás na hranicích, stejně jako tam končí SHF.“

Samozřejmě lhal. Sudetoněmecká politická strana vznikla až poté, co se Henlein setkal s Hitlerem, bylo zahájeno financování činnosti SHF z Říše.

30. dubna 1935 se SHF přejmenovalo na Sudetendeutsche Partei (SdP), aby se jako politická strana pak mohlo zúčastnit parlamentních voleb. Od listopadu 1937 vedení SdP koordinovalo svoji politiku s vedením NSDAP tak, aby došlo k oddělení Sudet od československého státu a integraci oblastí s převážně německým obyvatelstvem s německým státem.

Když vedle toho položíme všechny ty Hitlerovy bilaterální diplomatické "úspěchy" ze 30. let (smlouvy o spolupráci a neútočení s Polskem, Anglií, Francií, pobaltskými státy, a až úplně nakonec pakt s Molotovem), je zřejmé, že Němci v Říši i mimo ni byli dlouhodobě připraveni vést tažení za svůj „lebensraum“ (životní prostor). Všechny mise byly jen metodou, jak získat čas, neboť Německo nebylo ještě v druhé půlce 30. let na válku připraveno.

Navzdory tomu, že Československá vláda 18. února 1937 přijala Program národnostní politiky, kterým vyšla vstříc požadavkům sudetských Němců, SdP dokument odmítla. Sám Henlein to později (1941) komentoval takto: „Právě zde, v dunajské kotlině a Sudetech povstali první hlasatelé Velkého Německa, právě zde zapustila kořeny idea pangermanismu… Abychom se zpočátku vyhnuli zásahům českých úřadů a rozpuštění, museli jsme zpočátku skrývat naši příslušnost k nacionálnímu socialismu. … Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně, že bylo zralé na likvidaci…“

Další události z let 1938-9 jsou obecně známy - jen se dnes nepřipomínají či přímo zamlčují: vytlačení 350.000 Čechoslováků z pohraničí (mají pamětní desku na Masarykově nádraží v Praze), ztráta jejich majetku, vyvraždění četnické stanice, lynčování českých žen v Habartově a další vraždy československých celníků, policistů a příslušníků Stráže obrany státu. Celkem sudetoněmečtí nacisté v českém pohraničí pouze v září roku 1938 zavraždili 110 lidí.

Ani za tyto vraždy a vysídlení Čechoslováků se dosud nikdo z představitelů Landsmanschaftu oficiálně pochopitelně neomluvil.


Nastupují znovu, jen v jiných kulisách


Když se dnes podíváme na politiku EU a zejména pak Německa, neslyšíme už sice fráze o „Lebensraumu“ či přímé pohrůžky anexí států stojících německým zájmům v cestě. Co je ale shodné, jsou právě ty zájmy.

Předsedkyní Evropské komise byla ustanovena bývalá ministryně obrany německé vlády von der Leyenová. Německá premiérka si „udělala čas“ na návštěvu koncentráku v Osvětimi až v prosinci loňského roku, po bezmála patnácti letech v čele země. Dokonce i mainstreamový komentátor Petráček v Lidových novinách před pár dny vyslovil velmi zajímavou větu: „S Merkelovou pomalu končí i éra německé velkorysosti navenek a začíná se prosazovat Německo uplatňující své priority.“ A dodává: „Německo prosazuje svou vizi světa. A jisté je, že tyto myšlenky v Německu sílí.“ A bez obalu pointuje: „Úspory na unijním rozpočtu (budou v Německu) politicky prodávat jako lekce pro 'ušmudlance' z východu EU.“

Německo se minimálně dvacet let staví jako hegemon evropského dění v politické i ekonomické rovině. Hraje si na dobráka, například když transferuje peníze z německých bank do Řecka, aby odtamtud odešly zhodnocené okamžitě zpět do německých bank k sanaci dávných dluhů, čímž Řecko stupňovitě ožebračuje a ničí. Hraje na eurounijním písečku na „potrestání“ zlobivých středo a východoevropských států, posílá kontrolory a "trestní agenty" do Polska, Maďarska i k nám s poukazem na domnělé „porušování svobod a hodnot EU“. Ve finále pak vyděračsky hrozí, že neposlušným budou odepřeny dotace, a stanou se tak výlučně platícími členy.

Co všemi těmito siláckými gesty sleduje, je zřejmé: postrašit a pokořit středoevropské státy a vehnat je opět do role vazalů Německa. Není to nic nového, změnily se jen kulisy. A začalo to hned po převratu: Největší domácí zlato v podobě mladoboleslavské Škodovky věnoval za hubičku Němcům už někdejší český premiér Pithart. Navíc jim nadělil desetileté daňové prázdniny. A dnes chodí po světě a agituje za zrušení Benešových dekretů.

 

Kolaboranti


A jsme zase na začátku. Nemáme tu sice v důsledku usnesení postupimské konference početnou německou Pátou kolonu, žádající ono slavné Heim ins Reich. Máme ale notnou řádku prodejných vrcholových politiků, novinářů a liberálních intelektuálů, kteří se nestydí i opakovaně jezdit na sudetoněmecké srazy, kde nástupce hitlerovských rozvracečů republiky oslovují "Milí krajané“ a lobbují za jejich požadavky v české politické krajině.

Namátkou můžeme jmenovat ministryni práce a sociálních věcí Marksovou-Tominovou za ČSSD, ministra kultury Hermana a vicepremiéra Bělobrádka za KDU-ČSL. Návštěva a pronesená zdravice českým velvyslancem v Německu Podivinským, kterého na sudetský sraz v roce 2019 vyslal ministr zahraničí Petříček, také neproběhla jen tak pro nic za nic.

Krátce před naším vstupem do EU jezdil do Prahy tehdejší komisař pro rozšíření Verheugen a tlačil na naše politiky, aby vstupu do unie obětovali Benešovy dekrety. Dokonce tehdy vyčíslil majetkové požadavky odsunutých Němců na částku vyšší než 300 miliard korun.

Sudetoněmecká kancelář už je dokonce i v Praze, její vztah k ČSSD a ke KDU-ČSL je rovněž pozoruhodný. Že by se ale sudeťáci navzdory všem svým prohlášením vzdali chutí restituovat české pohraničí vzápětí potom, co díky svým nohsledům v ČR prolomí Benešovy dekrety, je nesmysl. Dokonce je to tak, že když některý jim „věrný“ český politik upadne v nemilost voličů, postarají se o něj a umístí jej do svých struktur. Například bývalý ministr Herman je předsedou Sdružení Ackermann Gemeinde v ČR.



Aktualizovaný Henleinův úsměv


Jak na tom tedy teď jsme? Evropská ekonomika jde ke dnu – jednak kvůli obludné ničivé dotační politice a různým ekopsychotickým nápadům, jednak kvůli nezvladatelným miliónům migrantů („Wir shaffen das“, říkala Merkelová, když je zvala do Německa, aby je pak vnucovala "přerozdělit" po celé Evropě), a teprve až nakonec kvůli koronakrizi, na kterou se ale ve finále celý ten kolaps jednoduše svede.

Německo začne být chudší, a tudíž netrpělivější. Poučeno nacismem nebude migranty zavírat do lágrů, ale bude je nuceně exportovat do okolních zemí. Pokusí se donutit dosavadní nečleny eurozóny, aby do ní vstoupili, a podíleli se na sanaci problémů, které by nevznikly, nebýt eurozóny. A až se to celé rozloží do zcela bezbřehého chaosu, přijde Velké Německo a řekne: „Je nás nejvíc, umíme to nejlíp, tak nás poslouchejte. A plaťte.“ Jistý čas se na nás budou ještě němečtí vrchnostové usmívat, jako se usmíval ašský učitel tělocviku Konrád Henlein. Ale v notýsku už měl rozplánované, jak se zmocnit toho, co mu nepatří.

Faktem je, že sudetské linky do české vysoké politiky „tradičních partají“ vedou. Jenže jejich kontakty, i díky tlaku vlasteneckých stran, ztrácejí vliv i politickou sílu. Tak to opět zkoušejí prostřednictvím provokací a pouličních demonstrací. Otázkou je, komu a kam všude sudetské peníze dnes tečou.

Sudetoněmecký landsmannschaft (SL), vrcholná organizace tzv. sudetských Němců, dle vlastních stanov, sleduje kromě jiných tyto priority:
*  spolupůsobit při spravedlivém národnostním uspořádání Evropy,
*  prosadit právní nárok na domov, jeho znovuzískání a s tím spojené právo na sebeurčení národnostní skupiny,
*  zastupovat nárok národnostní skupiny a jednotlivých krajanů na navrácení uloupeného majetku a z toho vyplývající nároky na odškodnění,
*  zastávat zájmy národnostní skupiny v přijímacích oblastech,
*  udržovat tradice,
*  podporovat radou a činem krajany, kteří zůstali doma

 

Perfektní organizace


Struktura SL se dělí na dvě základní linie organizovanosti. První linie organizuje členy podle místa bydliště ve Spolkové republice Německo (Gebietsgliederung), druhá podle někdejšího místa původu či bydliště členů nebo jejich předků v České republice (Heimatsgliederung). Organizovanost podle místa současného bydliště se opírá o správní členění Spolkové republiky, což znamená členění na okresní a krajské skupiny SL. Tyto skupiny jsou pak zastoupeny v příslušné zemské organizaci a zemské organizace nakonec zastřešuje celospolkový svaz. Podle údajů z roku 2000 sdružuje SL více než 2000 místních a přes 350 (!) okresních skupin.

Organizovanost podle místa původu či někdejšího bydliště v ČR (takzvaný domovský princip) se do značné míry opírá o správní rozdělení někdejší tzv. sudetské župy, a to především pokud jde o tzv. domovské okresy. Nejnižším organizačním prvkem této linie jsou tzv. domovské obce, které mají odpovídat politickým obcím v ČR. Druhým stupněm domovského členění jsou pak domovské okresy, které podle Spolkového řádu pro domovská členění "mají odpovídat politickým okresům vlasti (zemským či městským), pokud zvláštní okolnosti nevyžadují jejich rozdělení na soudní okresy nebo sloučení politických okresů."

Vyšším stupněm domovského členění jsou potom domovské kraje, jejichž určení vychází ze "spojitosti členů s kulturním dědictvím". V rámci struktury domovského členění tedy zřídili 14 „krajů“ (Chebsko, Šumava, Orlické hory, Praděd, Beskydy, Polabí, Krušné hory, Kravařsko, Středohoří, Ploučnice-Lužická Nisa-Nizozemí, Krkonoše, Hřebečsko, Jižní Morava) - a také jazykové ostrovy (Praha, Brno, Jihlava, Vyškov).

Toto má být ono Česko-německou deklarací z 90. let požadované „neotevírání otázek minulosti“?

 

Prolomení dekretů prezidenta republiky


SL rovněž zastřešuje všechny dosud existující sudetoněmecké organizace, přičemž čtyři jeho nejdůležitější společenství tvořili a tvoří:
  • Ackermann-Gemeinde (křesťanští demokraté, především katolíci),
  • Johannes-Mathesius-Gesellschaft – Evangelische Sudetendeutsche (sudetoněmečtí protestanté),
  • Seliger-Gemeinde (sociální demokraté),
  • Witikobund (posthenleinovci, přímo navazují na Sudetoněmeckou stranu a její spannistické křídlo, tzv. Svaz kamarádů – Kameradschaftsbund).

V čele Witikobundu dlouho stáli přímí hitlerovští exponenti - především Walter Becher (bývalý redaktor novin Die Zeit, které vydávala Sudetoněmecká strana), Walter Brand (bývalý vedoucí Henleinovy kanceláře a šéfideolog Sudetoněmecké strany) a Siegfried Zoglmann (bývalý oblastní vedoucí Hitlerovy mládeže v Protektorátu Čechy a Morava). Kontinuita s nacismem je tedy jednoznačná. A nyní už dokonce chtějí uspořádat sudetoněmecký sraz v ČR!

Je jasné, že sudeťáci rozhodně nevzdávají své snahy dosáhnout prolomení Benešových dekretů a proto podporují jakoukoliv snahu o revizi výsledků 2. světové války. Například prohlášení Sovětského svazu za iniciátora rozpoutání tohoto konfliktu by mohlo znamenat i zneplatnění Postupimské dohody, a tím by Benešovy dekrety ztratily mezinárodněprávní oporu.

Nezbývá než pečlivě sledovat aktivity všech sudetoněmeckých spolků na českém území a zejména finanční toky - což by sice měla dělat BIS, ale ta spíše "sleduje" české vlastence.

Seliger Gemeinde je organizací, se kterou spolupracuje česká sociální demokracie. Na katolickou Ackermann Gemeinde jsou zase napojeni čeští politici z KDU-ČSL a TOP 09. S Ackerman Gemeinde dlouhodobě a úzce spolupracuje Česká křesťanská akademie pod vedením Tomáše Halíka (sídlí ostatně i na stejné adrese). Už v 90. letech byly knihy Tomáše Halíka i jejich překlady dotovány z Německa, jaký tedy div, že "mediální kněz" tak horlivě hájí zájmy sudetských Němců.

Českou kancelář Ackerman Gemeinde založil katolický kněz Anton Otte, narozený 15. srpna 1939 v Norimberku. Tento Anton Otte byl posléze jmenován vyšehradským kanovníkem, a stal se také místopředsedou komise pro vyhnance, kterou zřídila německá biskupská konference. V roce 1996 jej Václav Havel vyznamenal řádem Tomáše Garrigua Masaryka.

Historicky první kongres mezinárodní Ackerman Gemeinde se konal v srpnu 2009 v Plzni. Na toto setkání pozval všechny křesťanské krajanské organizace Ackerman Gemeinde římskokatolický biskup František Radkovský, který obdržel v srpnu 2009 nejvyšší ocenění a vyznamenání Ackerman Gemeinde Medaili smíření. Tu obdržel třeba i kardinál Miloslav Vlk. Tohoto sudetoněmeckého kongresu v Plzni 9. září 2016 zúčastnil i brněnský primátor Petr Vokřál (ANO 2011) a pochopitelně i exministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL).



Kamarádi na všech stranách


Sociálnědemokratická Seliger Gemeinde, byla založena 4. června 1951 v Mnichově. Tato organizace rekrutuje členy z německých sociálních demokratů. Spolupracuje s ní úzce ČSSD.

Sjezdů této frakce sudetoněmeckého landsmannschaftu, se zúčastňoval hojně opět ex-europoslanec Libor Rouček, bývalý místopředseda Evropského parlamentu či expremiér Vladimír Špidla, jako šéf sboru poradců premiéra Bohuslava Sobotky. Seliger Gemeinde také úzce spolupracuje s politickým institutem ČSSD, Masarykovou demokratickou akademií, při pořádání nejrůznějších akcí a projektů.

Dále stojí za pozornost i existence Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, které vzniklo 17. března 2015. V čele tohoto spolku stojí tříčlenný výkonný výbor: W. Habermann, T. Pecina a J. Šinágl. Šinágl se dokonce zúčastnil v říjnu 2011 výroční schůze nejradikálnější frakce sudetoněmeckého Landsmanschaftu, Witikobundu.

Witikobund, nejradikálnější složka sudetoněmeckého landsmannschaftu, byla založená v roce 1950 řadou sudetoněmeckých otevřených nacistů. Programem této organizace je odstranění „zločinných Benešových dekretů a odčinění (údajných) válečných zločinů Spojenců a jejich stoupenců na německém národě.“ Dále program obsahuje „vymýcení takzvaných lží o zločinech Němců za druhé světové války a pranýřování takzvané holocaustové kultury jakožto projevu neněmeckého způsobu myšlení.“

S Witikobundem bylo, minimálně personálně, propojeno v ČR Centrum Adalberta Stiftera. Tato "nezisková organizace" vznikla 26. května 1997. V této společnosti působí například Horst Löffler, který je jejím největším společníkem - a zároveň je členem a vysokým funkcionářem Witikobundu. Jednatelem této společnosti byl advokát a donedávna starosta Prahy 1 Mgr. Pavel Čižinský (dříve ČSSD, poté Praha 1 sobě), bratr poslance a starosty Prahy 7, Jana Čižinského (ex-KDU-ČSL, Praha sobě), který se také účastnil výše zmíněného sudetoněmeckého kongresu v Plzni v roce 2016 – oba velcí obhájci sudeťácké agendy.

A ještě dodejme, že dlouholetý vůdce landsmanšaftu Bernd Posselt je zároveň šéfem německé pobočky organizace Panevropská unie. Předsedou moravské sekce této organizace býval současný předseda ODS Petr Fiala.

Je všechno jenom náhoda?

Vzkaz prezidenta Akademie geopolitických problémů generála Ivašova Leonida Grigorijeviče všem ruským občanům: "Rád bych vysvětlil jednu velmi důležitou věc - je válka. Válka na zničení. Zničení nás všech!"

Stanislav Novotný: Jiří z Poděbrad chtěl mír a Evropu proti islámu. Nebyl vyslyšen

Velký král, jehož 600. výročí narození nedávno ignorovali i sami jeho Češi, by se dnes jistě nepodřídil ani impotentnímu Bruselu, ani agresivním USA. On se svou náturou by přišel s novou bezpečnostní architekturou.

Stanislav Novotný: Jiří z Poděbrad chtěl mír a Evropu proti islámu. Nebyl vyslyšen
Foto: Hans Štembera
Popisek: Stanislav Novotný

reklama

Ticho. Ani jeden kavárenský historik nevzpomněl velkého krále. A přitom 23. dubna uběhlo 600 let od narození Jiřího z Poděbrad, krále, který nabídl Evropě skutečnou jednotu hodnot a mír. Přišel s Všeobecnou mírovou organizací a přál si… přál si mír. Přál si mír zpevněný v principu národní svrchovanosti států! Chtěl také Evropu jednotnou, a to proti Turkům a islámu. Nebyl vyslyšen. Chápeme jej dobře v dnešních souvislostech?

Abychom se nestali eurobojištěm

Současná nenasytná, vyděračská, nespravedlivá, protinárodní a hodnotově nepřirozená unie by jej určitě nenadchla. Jak by král Jiří reagoval na skandální chování dnešního evropského spojence, sjednocených států severoamerických? Těch USA, které vypověděly Smlouvu o likvidaci raket středního a krátkého doletu, těch USA, jež evropskými státy pohrdají, ale které zároveň uvažují o rozmístění nových vojenských objektů na euroúzemí?

Ne starým a cizím válkám

Jiří by se jistě nemohl podřídit ani impotentnímu Bruselu, ani agresivním USA. V logice věci by – se svou náturou – přišel s novou bezpečnostní architekturou! Usiloval by o redukci EU i NATO tak, aby to byla obranná společenství, která nebojují staré ani cizí války. Jiří z Poděbrad by dnes po Evropě vyžadoval novou smlouvu. Smlouvu proti bratrovražedné válce, importu islámu a narušování národní integrity.

Autorem článku je Stanislav Novotný, bývalý policejní prezident a současný předseda Asociace nezávislých médií

Jan Campbell: Jenom mrtví viděli konec války

 

campbell 0617
31.5.2020 03:03
Dotazy a reakce obdržené na poslední příspěvky se převážně koncentrují na problematiku obsaženou v otázce uvedené v příspěvku Baviči a Thúkýdidovy past: Mohou výrazně posilující Čína a stávající velmoc USA se svými asymetrickými spojenci uniknout z Thúkýdidovy pasti? V uvedeném příspěvku je dána rada – odpověď: Nikdo by neměl věřit těm, kdo vědí, že válka vypukne, ale ani těm, kteří tvrdí, že vědí, že válka nevypukne. Skutečnost je taková, že nebezpečí války roste, když se jedna moc snaží předběhnout tu druhou. Strach ze ztráty pozice hegemona historicky a statisticky činí válku ve většině případů nevyhnutelnou. V dnešní odpovědi na dotazy nabízím úvod ke srovnání historie boje USA – SSSR a USA – ČLR, potažmo s RF a odkaz (www.vision-gt.eu).

Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu (Immanuel Kant 1724 – 1804)

Vítězství nad fašismem, který sám sebe nazýval fašismem, představuje matoucí výsledek: Nebyl odstraněn fašismus, který sám sebe fašismem nenazývá. To potvrzuje současnost. Vítězství strany s největšími lidskými a materiálními obětmi v historii lidstva se transformovalo do studené války se svými dočasnými spojenci. Studená válka skončila rozpadem SSSR, euforickým a zdravý rozum zastiňujícím chováním USA a Západu, a vznikem Ruské federace. Tu je možné i dnes chápat jako federální nadnárodní korporaci. Má omezenou finanční suverenitu, značné akciové podíly ex-spojenců, dnes oficiálních protivníků v mnoha strategických podnicích a nalezištích přírodních zdrojů, které ovlivňují plánování hospodářství v síti globalizace. Přítomnost RF v síti omezuje její vývoj a pohyb a je pro stát drahá. Síť, ve které se nachází každý dodavatel a subdodavatel bez možnosti úniku, upletly nadnárodní korporace a globální finance. Proto se v ní podobně jako v každé korporaci a finanční struktuře odehrávají nemilosrdné vnitřní a vnější boje. Vnitřní se vedou o moc, kontrolu zdrojů a bohatství, které lze požívat vně korporace. Na ostrově, jachtě nebo vile, sám, s rodinou, milenkou nebo skupinou LGBT. Přírodní zdroje, dluhová past a nové trhy, které jsou potřebné k životu expanzivního kapitalismu nelze však stěhovat jako kancelář, jet, peníze nebo milenku. Proto roste napětí a nebezpečí války doma i venku.

Pro českou kotlinu, ve které demokratická moc dovolila stát se mini – korporací platí slova Karla Čapka (1890 – 1938): Republika, která dala hlasovací právo analfabetům a tetkám, si nemůže dovolit luxus "kulturního boje". Je to více úrovňový boj hodnot a o hodnoty a smysl života, kterého jsme svědky, a ve kterém jsme mohli se špetkou pokory obdržet šanci získat dočasný respekt. Respekt vyšší kvality, dovolující mít více času na pozorování dění ve světě, než představuje vítězství v ouvertuře mnoho-aktovky pandemie strachu z koronaviru. Lehkost, se kterou jsme dočasně zvítězili nad virem, a je jedno jakého původu virus je, mně těší, vážím si dočasného vítězství a přeji mu dlouhý život. Druhá strana mince radosti mi však připomíná román Milana Kundery (1929) - Nesnesitelná lehkost bytí.

Hlavním tématem románu je hledání smyslu života, problematika vnitřní a vnější svobody člověka, zároveň neustálé znázorňování protikladů dobra a zla, lehkosti a tíže, kýče a umění. Zmiňuji se o románu, protože klade nároky na pozornost četby a čtenářovu paměť. Kdo je má, ví, co obsahuje citát německého filozofa, vybraný jako název této části příspěvku končícího otázkou: Kolik je těch v naší společnosti a u moci, kteří se nejméně bojí smrti?

Chceš – li něco skrýt, polož to na místo, kde to lze vidět

ČLR, která je jedním z hlavních aktérů světového dění majícího vliv na budoucnost lidstva, bojuje na několika šachovnicích a frontách. Na jedné z nich byl otevřen boj o rozpad ČLR, podobný rozpadu SSSR. Cílem rozpadu je následná tvorba nadnárodní korporátní struktury řízené na dálku podobné té, kterou se řídí všechny nadnárodní korporace a dnes dokonce i výuka mladé generace. Předpokládám, že vzdělání v ČLR obsahuje učení Sun Tzu (543 - 495 př. n. l.) a výuka a cvičení probíhají ve třídě: Umění války nás učí nedoufat, že nepřítel nepřijde, ale spoléhat se na to, že jsme připraveni ho přivítat; nedoufat, že nezaútočí, ale spoléhat se, že jsme svá postavení učinili nedobytnými. To samé platí i pro výrok Alberta Einsteina (1879 - 1955): Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny. A Claudia Claudianuse (370 – 404): Kdo zastrašuje, víc se bojí sám.

V době testování a příprav na důležitý boj a jako název této části příspěvku jsem vybral často používaný a jeden z nejvíce efektivních principů informačního a dezinformačního působení. Mnozí ho znají z dětství a her na schovávanou. Používá ho s pravděpodobností hraničící s jistotou i dnes jedna v českých médiích často zmiňovaná bezpečnostní služba ČR s šéfem bez hodnosti generála vyučeným v Británii a ve službě vyznamenaným v USA. Ne jak bych se slušelo - maršálskou hodností. Služba není tak naivní, jak si mnozí myslí. Dobře praktikuje nejenom zmíněný princip, ale i druhý, který používal jeden z nejlepších vojevůdců 19. století Josef Václav Antonín František Karel Radecký z Radče. V době národního obrození, kdy se Češi snažili vymanit se zpod rakouské nadvlády, Radecký získával pro Habsburky ty největší úspěchy na bojištích během První italské války za nezávislost. Do dějin vešel jeho citát na adresu obrozenců: Já jsem také Čech, ale nikdo to nemusí vědět. V současné době platí pro boj USA s ČLR a RF analog citátu, nesmrtelný princip efektivního informačního a dezinformačního působení a zásada, že každý projekt má konceptuální bázi, veřejně deklarované a nedeklarované cíle a své centrum řízení. Z časových důvodů a pro lehčí porozumění komplexní záležitosti, kterou představuje boj hegemona v odcházení s jeho konkurenty, se omezím na několik odkazů, krátká vysvětlení a radu dopracovat se doma v samostudiu patřičných výsledků s použitím následujících tří zdrojů.

Kennan – Sempa – McMaster; Historické paralely; Směr kritiky; Historie jako návod a průvodce na cestě ke štěstí; Dojde-li k boji, hleď zvítězit, ať to stojí cokoli!

Tak jsou pojmenovány názvy dalších částí plného textu příspěvku v PDF ke stažení. Struktura dokumentů odborníků Kennana a McMaster je stejná. Rozdíl je pouze v jejich dělení: Kennan dělí telegram na pět částí, McMaster svoji práci na tři. Obě dělení – minulé a současné, jsou ale aktuální: 1) Zakázané město, návštěva prezidenta Trumpa v ČLR v listopadu 2017 a kritika prezidenta Si a Komunistické strany ČLR. Za co? Za snahu přiblížit se k centru světové scény a vnést velký vznos do vývoje lidstva. 2) Analogii telegramu Kennana představují tři cíle McMastera: a) Made in China, b) Jeden pás, jedna stezka a c) Integrace vojenských a civilních sektorů. 3) Strategická empatie. To je něco, co se neučilo na většině univerzit během mého působení. Dnes asi také ne. V omezeném obsahu a objemu pojednávám strategickou empatii v různých kontextech v master class (MA a PhD). Z uvedených tří částí práce McMastera vyplývá mnoho významného nejenom pro profesionály. Omezím se na několik subjektivně vybraných následků, z nichž některé mohou mít značný vliv na vývoj v Evropě a tím i ČR. Ta jako potenciální oběť asymetrického spojenectví s USA v boji s ČLR a RF, jako potenciální oběť nevyřešených otázek s SRN a žijící oběť sama sebe v kontextu označování Čechů za starého Rakouska. Tenkrát se říkávalo, jak píše Jiří Weigl v příspěvku pro Protiproud (16.5.2020): Čech je buď lokaj, nebo hulvát.

Závěr

ČLR je dnes v kvalitativně jiné situaci, než byl SSSR a jeho následník Ruská federace. Obrovský potenciál zacílený na posílení páté kolony představují finance z USA, komunikační a IT a nedávno zveřejněný nový speciální program na infiltraci veřejnosti. To vše nelze podceňovat, protože uvedené představuje část čím dále většího rušení základů globální bezpečnosti. Podobně nelze podceňovat ani stará doporučení Kennana, Strategii národní bezpečnosti USA z prosince 2017 a současná doporučení McMastera. Ta jsou převážně hospodářského, investičního a sankčního charakteru vyrůstajícího z principu exteritoriality. Proto budou působit přímo a citelně na zhýčkanou mladou generaci, plánování podnikání čínských nadnárodních společností, vědecko - technické a politické vedení ČLR.

O mediálně – komunikační problematice, národní diplomacii, práci kritika McMastera, okrajově v příspěvku zmiňovaného Francis. P. Sempa v roli mlžícího skutečné dění, roli pandemie strachu z koronaviru v zákulisním boji FED, MMF a dalších, nemluvě. Není čas a prostor pro osvícení dalších mlžitelů, bez nichž se neobejde utajení obsahu plánů.

Existuje – li skutečné a plné pochopení významu a funkce strategického trojúhelníku pro existenci života na Planetě v hlavách těch, kteří rozhodují o napadení jednoho nebo dvou z trojúhelníku, máme reálnou naději, že hegemon v odcházení vezme s sebou do archivu vše zásadně nelidské, působící proti zákonům přírody a nedovolující etablovat jednotné vědění. To je založeno na pochopení Planety jako kosmické loď letící ve Vesmíru. Tu mohou řídit a udržovat pouze vzdělaní, vychovaní a korupci odolní profesionálové, jejichž loajalita se kvalitativně liší od loajality k organizaci a dočasné moci nazývající se demokratickou.

ČLR a Ruská federace, s ohledem na intenzivní rušení základů globální bezpečnosti ze strany USA, jejich nepředvídanost spojenou se ztrátou vlivu ve světě a kvůli mnoha jiným procesům, které již nelze zastavit, budou muset modifikovat dlouhodobou strategii hospodářského vývoje a spolupráce obou zemí v nových podmínkách. Budou – li se chtít zapojit do nového procesu vývoje hospodářství a mezinárodních vztahů USA a EU, budou se muset pozdvihnout nad ideologické rozdíly, nehrát hru na jediného totálního vítěze a uvědomit si, že již dnes není možné trestat ČLR jako před sto a více lety. Deklarované společné Čínsko – Ruské zabezpečení výsledků druhé světové války a novela ústavy RF napomohou řešit nejenom vztah ČLR s Japonskem, Koreou a Taiwanem, ale i otázky spojené s ASEAN. V každém případě ČLR a RF budou muset mít na zřeteli platnost obsahu proslovu premiéra Winston Churchilla (1874 – 1965) v Dolní sněmovně 13. května 1940, který jsem citoval v posledním příspěvku – Bonnie a Clyde v akci: Ptáte se, jaká je naše politika? Řeknu to takto: vést válku na moři, na pevnině a ve vzduchu, celou naši silou a s veškerou silou, kterou nám Bůh může dát; vést válku proti zrůdné tyranii, nikdy nepřekonané v temném, žalostném seznamu lidského zločinu. Tak vypadá naše politika. Ptáte se, jaký je náš cíl? Mohu odpovědět jedním slovem: vítězství - vítězství za každou cenu, vítězství navzdory všem hrůzám, vítězství, byť by cesta byla dlouhá a těžká; neboť bez vítězství není přežití. Víme hodně o smrti a umírání. Přesto platí: nedává smysl být optimistou, protože jenom mrtví viděli konec války. Souhlasu netřeba.

Poučíme se z krizového vývoje?

Naše země ožívá po devíti týdnech trvání nouzového stavu, vyhlášeného k překonání vlny onemocnění Covid 19. Médii hýbe řada otázek jako: Bylo dosaženo cíle? Co bude následovat? Bohužel ale také jak situaci nejlépe použít k poškození politického soupeře? Jako by ani nešlo o lidi. Názorů a odpovědí je spousta a je obtížné se v nich orientovat a nacházet konstruktivní kritiku. O to důležitější je téma otevřít pohledem komunistické strany. Ostatně vždyť od téměř jakékoli jiné strany, co jich u nás máme se těžko dočkáme něčeho jiného než okopávání kotníků jiným k zamaskování vlastních selhání, bez myšlenek směřujících k poučení a nápravě.

Pokusím se o takové otevření nad článkem, který vyšel 12. května na Novinkách.cz pod názvem „Virus rozjel malé devadesátky. Musejí skončit“. Slibný název ale skrýval jen obvyklý názorový chaos a absenci jakéhokoliv závěru, kromě imperativu vloženého již do názvu. Přesto článek poskytl několik trefných postřehů hodných pozornosti. Například přirovnává situaci k devadesátým letům s jejich ekonomickou transformací, přející jedincům bez zábran, kteří se umějí tak zvaně rychle orientovat „v prostoru poblíž tenké a nejasné hrany oddělující zdravý kapitalistický „drajv“ a zločin.“ (cit.) Podobné prostředí připravil současný stát, když vytvořil nepříliš regulovanou obří poptávku po nedostatkovém zboží, poznamenanou oslabením kontrolních mechanismů, protože přece „šlo o životy“. Mělo tak být ospravedlněno vytvoření a pochopitelně i využití zřejmého prokorupčního prostředí, jehož vnějším příznakem bylo akceptování nákupů zdravotnických prostředků za ceny neakceptovatelné. Tedy pro nás, kterým bylo přisouzeno jen čekat a .. platit? V dotčeném článku k tomu autor dodává mimo jiné, cituji: „Je čas tyto malé devadesátky ukončit. Když už rozvolňujeme zemi a ekonomiku jako diví, neměli bychom zapomenout také znovu utáhnout regulaci,... Ani pod krizí zhasnutými světly by nemělo projít úplně cokoli.“.

A tady je na místě vznést zásadní výtku, protože krize a krizový stav by naopak měly znamenat kontrolu a ne zhasnutá světla. A hlavně - regulace měla především nastoupit s krizovým stavem a ne po něm! To, že nebyla uplatněna, respektive pouze minimální a pozdě, dokládá i v krizi nutné selhávání systému ideově opřeného o předpoklad samoregulace tzv. neviditelnou rukou trhu. Že tento předpoklad nefunguje, přinejmenším ne ve prospěch většiny občanů, události posledních měsíců jen dokazují.

Autor článku se dopustil omylu i svým dalším výrokem, že: „Pro nouzové nákupy má vláda k dispozici institut nouzového stavu.“ A prozrazuje tím neznalost obsahu dovolávaného institutu. Což je bohužel jevem běžným nejen mezi publicisty, ale i mezi členy tzv. orgánů krizového řízení, včetně vlády a Ústředního krizového štábu. Pro obšírnou analýzu není prostor, takže jen konstatuji, že krizový zákon sice upravuje a to konkrétně (!) pravomoci a povinnosti orgánů krizového řízení, právnických a také fyzických osob, ale nad rámcem ostatní platné legislativy, kterou je zde jednoznačně zákon o zadávání veřejných zakázek!!

Neposledním pozoruhodným výrokem je, opět cituji: „„střelci“ mohou být v mimořádných časech užiteční, ale odevzdat jim z vděku nebo z neznalosti celé hřiště i pro časy normální by byla chyba“,..

No a tohle je prostě perla, nahrávající hned k několika otázkám. Především „střelci“ v jakém smyslu? V kontextu článku mě napadá jen mafiáni, lupiči, prostě ti, kteří se nebojí zločinu. A čím jako mají

být užiteční a za co jim vděk? Jednu odpověď mám. Odhalují, jak dobře a snadno si rozumí současný režim (já na bráchu a ruka ruku myje) s těmi, kterým nedělá žádný problém setřít onen poznamenaný tenký rozdíl mezi kapitalistickým aktivním přístupem či „tahem na branku“ a (organizovaným) zločinem. Chyba? Ano, té se dopustíme, pokud si opět necháme navěšet na nos bulíky politické taktiky a za pár drobných nebudeme trvat na stržení opony, vyšetření zločinů a řádného potrestání aktérů. Problém přitom není jen ve způsobu řešení poslední krize, ale také v nepřipravenosti na ni založené v minulosti! Mám však důvodné obavy, že to nepůjde snadno. Tím hůř, čím budeme před novými volbami našim voličům i členům ještě obtížněji vysvětlovat, proč tuto neřádu nakloněnou vládu byť jen „tolerujeme“ ..? Doufám, že se z krize konečně opravdu poučíme.

Ing. Václav Fišer

Místopředseda MěV KSČM Brno

Řeporyjec Novotný chtěl Černohorského umlčet rozhlasem, ten vztyčil na náměstí vlajku SSSR

Řeporyjští „vyčkávali“. Občas se „otevřelo“ okno, jít se podívat na Černohorského s vlajkou SSSR si netroufli. Ano, třeba je to nezajímalo. Přišel „pomocník“ starosty, odět do symbolů Route 66, klel jak dlaždič. Černohorský se nenechal vyprovokovat, v Řeporyjích díky němu zavlála i vlajka SSSR. Řezníčková: Policie ochotně pomohla s „úklidem“…

„Kdyby dnes žil Karel Kryl, stál by tu dnes s námi, ke konci života rychle procitl z iluzí…“

(Josef Skála, aktivista, pořadatel)

„Odmítám fašistické choutky politiků ČR. Je pro mě nepřijatelné, aby v ČR vycházely takové věci jako nacistické kalendáře, s nacistickými pohlaváry, vrahy, kteří zabíjeli a vraždili v koncentračních táborech Židy, Cikány, menšiny…Proč tu dnes stojíme? Protože se převrací minulost. Není možné, aby lidé jako Kolář, Hřib a Novotný pošlapávali památku těch, kteří nám vrátili zpět naši zem z pod nacistické okupace…Není možné opomíjet činy vojáků i velitelů Rudé armády.“ (Jiří Černohorský)

VIDEO: Bojovník Černohorský na náměstí v Řeporyjích. Dnes mu pomohli Řezníčková a Skála:

Dnes jsem se vypravil natočit reportáž do Řeporyjí, kde na místě památníku vlasovcům k hrstce lidí promluvil „osamocený“ bojovník Jiří Černohorský. Nyní mu přišla na pomoc aktivistka paní Věra Řezníčková a „marxista na volné noze“ pan doktor Josef Skála. Jiří Černohorský Sputniku sdělil, že akce míří i na rusky mluvící občany (ať v ČR či v zahraničí), jimž se on, aktivista Černohorský, a jeho kolegové omlouvají za kroky, které v ČR vykonali pražští radní, tedy čtenářům Sputniku již dobře známý rusofobní triumvirát lokálních politiků a který doposud zůstává českým politickým establishmentem – mírně řečeno – tolerován… Co je více zarážející: xenofobní akce Hřiba, Novotného či Koláře, tzn. dehonestace tisíců mrtvých vojáků RA tím, že nechali odstranit sochu Koněva, včetně rozdmýchání nepochopitelné PR kampaně s „ricinem“, nebo pak prostý fakt, že jsou tito pánové systémem „tolerováni“?
„Vlasovci přešli na stranu té armády, která vedla vyhlazovací válku. Proti jejich matkám, dětem, rodičům a prarodičům. Kdo je tu hrdina? Ti, kteří šli touto cestou, nebo ti, kteří to odmítli, byť věděli, že třeba jdou na velice mučivou smrt?“ (Josef Skála)

Připomínáme, na náměstí v Řeporyjích stojí zesměšněný tank SSSR, jemuž „umělec“ Černý pasoval na hlavu nacistickou přilbu. Vedle kůlu, jenž nabodává tank, je umístěna pamětní deska vlasovcům. Tu Černohorský překryl stejně velkou tabulí, jíž pokrývaly fotografie mapující etapy druhé větové války a které zobrazují sovětský boj vedený proti nacistům. Černohorský také vylezl na štafle a pseudovýtvor Černého zahalil do české vlajky. U mikrofonu hovořili Řezníčková, Černohorský a Skála, jejich projevy si vyslechněte v přikládaném videu, které představuje archivovaný záznam přímého vysílání na Facebooku Sputniku.

Policisté pomáhají „uklízet“ rekvizity aktivistů, jde přitom o symboly vítězství nad nacismem…
© Foto : Věra Řezníčková
Policisté pomáhají „uklízet“ rekvizity aktivistů, jde přitom o symboly vítězství nad nacismem…

Co je na akci zajímavé? Nejspíše z podnětu starosty Novotného se do řeči Černohorského mísil místní rozhlas, z nějž zněla píseň Karla Kryla. Josef Skála opáčil, že „kdyby dnes žil Karel Kryl, stál by tu dnes s námi [na naší straně]“.

Zvučný hlas Černohorského posílený zvučící technikou však „umlčet“ nešlo, to místní rozhlas zmlkl. Po celou dobu si akci natáčeli policisté v civilu, a jak Sputniku zpětně pověděla aktivistka Řezníčková, lidé, kteří Černohorskému asistovali, byli legitimováni, museli uvést i své bydliště. Proč je to zajímavé? Protože vedle ROA cedule a kůlu s nabodnutým dehonestovaným tankem jsou dvě informativní cedule s tímto zněním: „Toto veřejné prostranství je nepřetržitě monitorováno kamerovým systémem se záznamem; Stanoviště městského kamerového systému; Zpracování probíhá dle čl. 6 odst. 1 písm. F GDPR…“ Jinými slovy, dějstvující osoby (protagonisté) byli tvrdě legitimovány, a to před cedulí o GDPR… Tohle je situace hodna pera dramatika. Na ceduli, která existuje ve dvou exemplářích u památníku nacistům, je také znak POLICIE ČR, Řeporyjí a hl. města Prahy.

Když se lidé mírumilovně rozešli, a já (reportér Sputniku) jakbysmet, ozvala se mi aktivistka Věra Řezníčková s tím, že, když se lidé rozešli, instalované rekvizity z dnešní akce se jala odstraňovat POLICIE ČR. Černohorský i Řezníčková nám pověděli, že by si své věci s sebou samozřejmě všechny opět odnesli. Policie evidentně nechtěla nic nechat náhodě. Nicméně velmi bizarně působí fakt, že atributy vítězství nad nacismem pomáhala „uklízet“ právě naše vlastní policie.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Parketou autora následujících rýmů je úplně jiné řemeslo. Je z extraligy šéfkuchařů. Už roky dokonce v zemi, před níž české "elity" lezou po břiše. Jak málo si jich váží i tamní panstvo, tak slýchá z první ruky. Do dění doma vstupuje i v disidentských roz

Pavel Novotný srovnán s Hitlerem. Padl návrh na zrušení ODS

Někdejší šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková si položila otázku, kam kráčí ODS. Raději se podívejte sami, co si odpověděla. Velké riziko vidí např. ve starostovi pražských Řeporyjí Pavlu Novotném, u něhož sáhla k určité paralele s Adolfem Hitlerem. A pokud se ODS od tohoto politika nedistancuje, přišel podle Vitáskové čas stranu zrušit.

Pavel Novotný srovnán s Hitlerem. Padl návrh na zrušení ODS
Foto: Repro tv.iDnes.cz
Popisek: Pavel Novotný v pořadu Rozstřel

reklama

Alena Vitásková prý sleduje s obavami, co se děje v momentálně  nejsilnější opoziční straně – v ODS.  Pokud by se opět měla stát vládní stranou, Vitásková by pravděpodobně byla znepokojena.

 

Anketa

Vládnou Piráti hlavnímu městu Praze kvalitně?

2%
96%
hlasovalo: 11735 lidí

Tichá podpora ODS k excesům jejich některých významných členů, kteří veřejně vystupují s návrhy, jak by se mělo jednat s politiky, kteří byli řádně zvoleni do Parlamentu, kdy ‚šibenice‘ je ten nejvlídnější způsob, jak se nejen s politiky na opačné straně názorového spektra vypořádat. Netají se předsudečnou nenávistí k některým občanům, národům, podlidé jsou pro ně označením zcela běžným. Za vyhrůžky smrtí stanuli před soudem, přesto se soudům vysmívají a v nastoupeném trendu pokračují, a přitahují tím ‚frustrované‘ občany, kteří hledají a budou hledat ‚viníka‘ svých problémů,“ vyjádřila své mínění o ODS Vitásková v narážce na starostu pražských Řeporyjí Pavla Novotného.

Vitásková prý nechce tvrdit, že by se ODS podobala nacistům, ale přesto v chování Novotného spatřuje riziko, které není dobré přehlížet. Ve 30. letech 20. století lidé také přehlíželi některé Hitlerovy výroky a všichni vědí, jak to dopadlo. „Nicméně dlouhodobé vystupování politika ODS Pavla Novotného plné nenávisti a nabádání k usmrcení, předsudečné nenávisti je mementem,“ napsala Vitásková.

 

Dáma nechápala, proč ODS na jedné straně toleruje vystupování Pavla Novotného a na straně druhé už před rokem vyloučila ze svých řad Václava Klause mladšího. Vitásková by prý také ráda věděla, proč už proti Novotnému nezakročilo Ministerstvo vnitra nebo státní zástupci.

 

Anketa

Schvalujete práci Senátu Parlamentu ČR?

4%
96%
hlasovalo: 18857 lidí

„Krizí frustrovaní občané budou zanedlouho hledat cestu ven z tíživé životní situace. Zneužití extremistickými skupinami, které budou prezentovat zajištění osobních potřeb občana prostřednictvím násilí ‚šibenicí‘ pro nejen politické oponenty, nenávistí k národům, tak může nakonec vést k posílení a přesměrování původně ‚tradiční pravicové strany‘ ODS na zcela jinou politickou platformu. Jejich člen Pavel Novotný je jakýmsi lakmusovým papírkem, co vše u veřejnosti projde? Extremističtí voliči tak mají otevřenou cestu k prosazování nenávisti ve společnosti, k politickým odpůrcům, národům. Otevírá se jim možnost prosazovat své zájmy nedemokratickou cestou, násilím. Pod zástěrkou ‚tradiční pravice‘ nelze umožnit těmto nebezpečným názorům prostor. Pak by taková ‚tradiční pravice‘ mohla vyvolat pogromy, nenávist, kdy se bude opět vraždit. Nesmíme být lhostejní k tomu, co se kolem nás děje. Poslední ‚lhostejnost‘ stála sedmdesát milionů lidských životů,“ uvedla Vitásková.

Kvůli vyjadřování Pavla Novotného Vitásková zaslala nejen prezidentu republiky Miloši Zemanovi, ale také vládě podnět k rozpuštění ODS.

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: mp